Louskání oříšků, válení těsta, vykrajování cukroví... Přichází krásný a voňavý čas, který by měl být plný lásky a pohody...
Fouká vítr, mrzne? Nám to ale přece nevadí! Děti píšou dopis Ježíškovi a my všichni tak nějak cítíme, že advent je tak trošku jiný čas. Přesto se mnozí nechají strhnout reklamou a tlakem okolí a doba adventu je spíš hektickým časem, z kterého jsou nakonec unavení a protivní. Ale není to tak trochu škoda?
Advent má původ v latině a původně znamenal příchod. V křesťanské tradici to byla doba očekávání příchodu Ježíše. První zmínky o jisté podobě adventní bohoslužby najdeme v polovině 5. století., kdy měl advent představovat přípravy na oslavení narození Ježíše. Od počátku byl advent především postním obdobím. Zajímavé je, že počet adventních týdnů kolísal mezi 4 a 6, konečný počet, tzn. 4 adventní týdny, byl stanoven na přelomu 6. a 7. století, ale k jeho úplném přijetí došlo až v 11. století.
Advent je spojován s různými tradicemi. Mnohé z nich souvisí s patrony, jejichž svátky během adventu najdeme v kalendáři. Např. na svatého Ondřeje vyhazovala děvčata šátky - ta, které vyletěl nejvýš, se měla vdát jako první. Na svatou Barboru děvčata stříhala do vázy třešňové větve - pokud rozkvetly, měla se konat svatba.
Snad každý z nás má doma adventní věnec. Věděli jste, že podle tradice by na něm měly být tři fialové (nebo modré) svíčky a jedna růžová? Fialová a modrá barva totiž symbolizují pokoru, pokání a čekání na příchod spasitele, růžová zase naději a radost z jeho narození.
V Čechách a na Moravě je advent obzvlášť propojen s hudebními tradicemi, původně se písně zpívaly především během ranních mší, kterým se říká roráty, ale patří k nim samozřejmě také četné adventní koncerty.
Mnoho lidí však prostor pro tradice a rozjímání u vánoční hudby potlačilo v zápalu shánění dárků, uklízení a celkového shonu. Pojďme se zastavit, nebo alespoň zpomalit, vraťme adventu jeho kouzlo. Jenom tak si můžeme Vánoce užít naplno!