Že děti cizí jazyk nebaví? A není to škoda? Cizí jazyky jsou dnes potřebné téměř všude - navíc, známe to přece všichni: "Kolik jazyků umíš, tolikát jsi člověkem." Mnoho lidí si to uvědomuje a až nyní, v dospělosti, hledají způsob, jak se jazyky konečně naučit. Jak to tedy udělat, aby se je děti učily snáz a s chutí?
Jazyk samozřejmě většinou učí prvotně učitelé ve škole - rodiče jej často neovládají. Pokud je učitel schopný, dokáže v prvních ročnících děti naučit jazyk i bez toho, aby se s nimi někdo učil doma. Děti v tomto období nasávají nové vědomosti doslova jako houby. Ale i postoj rodičů je důležitý - pokud děti uvidí, že rodiče učení cizích jazyků nebagatelizují, naopak jejich znalost považují za důležitou, děti jejich hodnoty zpravidla přijmou za své. Nezanedbatelnou roli samozřejmě hraje také to, jak rodiče rozvíjejí rodný jazyk dětí - zda si s nimi odmalička hodně povídají, čtou jim, zpívají. Dítě se totiž jen ztěží může naučit cizí jazyk, když sotva ovládá ten svůj. Další věcí, kterou mohou rodiče přispět, je to, že dětem vštípí lásku ke čtení. Knížky jsou totiž jedním z nejlepších způsobů, jak si rozšířit slovní zásobu. Stačí si s dětmi společně číst, později se s nimi při čtení střídat a zajistit, aby měly ke knihám přístup (a vůbec nemusí být nové - stačí průkazka do knihovny), a o přečteném si s nimi povídat. Pokud vás děti uvidí, že rádi a často čtete, nevědomě to přijmou za své.
A jak učení funguje? Ne, nebudeme se zabývat anatomií mozku, nicméně si vysvětleme alespoň jedno - mozek je rozdělený na dvě hemisféry (polokoule). Leva hemisféra zodpovídá za logické myšlení, její oblastí jsou především slova, čísla, přehledy a posloupnosti a analytický způsob myšlení. Pravá hemisféra má na starosti rytmus, prostorové a hudební vnímání, představivost a intuici, emoce. U většiny lidí jedna z hemisfér převažuje - a to hraje roli také při učení. Člověk, u něhož převažuje levá hemisféra, bude potřebovat poznávání krok za krokem, od elementárních informací k celku. Člověk s převažující pravou hemisférou naproti tomu bude postupovat spíš nahodile, zajímá se spíš o celek, z něhož vyvozuje jednotlivá fakta.
Z pedagogického hlediska můžeme rozlišovat několik způsobů, jak dělit jednotlivé styly učení, podle nichž můžeme dětem učební proces výrazně usnadnit. Pojďme si ukázat jeden z nich.
Emocionální styl - dítě potřebuje osobní prožitek, má rádo, když se činnosti střídají. V praxi to znamená, že si třeba zahrajete na obchod.
Sociální styl - zásadní je, zda dítě dává přednost individuální práci, práci ve dvojicích či ve skupinách. Je-li dítě spíš individualista, bude mu práce ve skupině nepříjemná (i když tady pozor - práce ve skupině je jednou z klíčových dovedností, která se dítěti hodí i v budoucím povolání; nicméně má-li se dítě naučit např. nové znalosti, jistě nebudeme zároveň nacvičovat skupinovou práci). Pokud je pro dítě snazší učit se ve dvojici, zkusme mu to nějakým způsobem zařídit.
Kognitivní styl - jde o přirozenou potřebu dětí poznávat svět kolem sebe. Tady je zásadní, zda dítě upřednostňuje učení se sledováním, posloucháním, čtením, či pohybem. U jazyka to platí dvojnásob - pokud si dítě lépe zapamatuje to, co vidí, budou pro ně lepší různé obrazové přehledy, které jim můžete třeba rozvěsit po pokoji, ale výborné jsou rovněž knihy. Jestliže potřebuje věci slyšet, pomůže jim poslouchat třeba audiobooky. Potřebuje-li se věcí dotýkat či s nimi nějakým způsobem manipulovat, ať si pomůcky vyrobí. A jestli si nejlépe zapamatuje to, co má spojené s pohybem, pomohou pohybové hry. Všeobecně potom platí, že čím více smyslů při učení zapojíme, tím více a lépe si toho zapamatujeme. Už proto nemůže fungovat systém, kdy dítě ve škole pouze pasivně přijímá informace od učitele a doma se je potom "bifluje" nazpaměť.
Zaujal vás tento článek? Budeme rádi za komentáře. V následujících článcích si posvítíme na to, jakým způsobem náš mozek funguje (a jak díky tomu můžeme ovlivnit proces učení) a nabídneme pár tipů, jak si poradit se slovíčky. Těšte se - s našimi tipy určitě příští školní rok zvládnete levou zadní!